Moc diky z.s.

Jsme přátelé, známe se dlouhá léta.
Chceme vybrat na Sen, auto pro vozíčkářku Petru, pomůžete vybrat?
Jsme čtyři, jako čtyři roční období, jako čtyři živly, jako čtyři mušketýři.
Každý jsme jiný, a přitom jsme team. Každý však žijeme dle hesla: „Cti rodiče, pomáhej slabším, braň svou zem, nebuď lhostejný“.

O Petře

Naší kamarádkou je i Petra Dvořáková, která nám vyprávěla  o svých problémech s cestováním  nejen po Praze, o své radosti z poznávání nových míst a krajů.
Někteří z nás se účastnili i některých výletů s Petrou jako „doprovodný servis“. Je zajímavé sledovat, čeho si ona na cestách všimla. Z čeho se radovala a nám choďákum to přišlo jako triviální a banální – třeba dříve nevěřila, že by se dostala i na Eiffelovu věž ( Paříž FR ), nebo prohlídka solných dolů ve Věličce (Wieliczka PL). Byla pro ní ze začátku utopie, ale tak moc toužila se tam podívat, že to dokázala.

Petry auto

Stejně tak nám ale i vyprávěla o svých trablech s autem.
Před cca osmi lety si pořídila s přítelem osobní auto.
Staršího ojetého Volkswagena.
Sice s ním dokázala až zázraky. S přítelem a přáteli projela část Evropy, ale hromadu času strávil v servisu a z poslední cesty do Saint -Tropez se málem nevrátili pro poruchu vodní pumpy. S postupujícím věkem a najetými km i v servisu řekli, že další resuscitace vozu je nejen neekonomická ale prakticky nemožná.

Auto bylo pro Petru jako její druhé nohy, které jí z velké většiny kompenzovalo to, že je na vozíku.
Její přítel čtvrtým rokem bojuje ( úspěšně ) s rakovinou ale i tak je vyřazen z pracovního uplatnění a tak nemají peněz na zbyt – jak se říká, „žijí z ruky do huby“.
Petra stála i za zrodem PORTAGE ( přeprava vozíčkářů ) , ale vážná nemoc přítele a finanční náročnost ochromila i tuto snahu.

cesta k Moc Díky

Rádi by jsme Petře pomohli k novému vozu, ale ani v našich finančních možnostech není, Petře její sen splnit.
A tak jsme dali „hlavy dohromady“ a řekli si, že zkusíme pomoci tak nejlépe, v tom v čem je z nás každý „odborník“.

Jeden ovládá právo, druhý grafiku, jiný se zas více orientuje přes sociální média a čtvrtý ovládá žurnalistiku.
Tak jsme založili „zapsaný spolek“ a rozhodli se uspořádat veřejnou sbírku a oslovit všechny co mohou a chtějí pomoci.
nesouhlasíme s dotacemi v ekonomickém prostředí. To proste narušuje trh a protekční se napakuji a získají výhody oproti ostatním, Myslíme si, ze dotace a granty by mely jít na potřebné a znevýhodněné lidi.
Pokud již někdo ( stát, město atd. ) má přebytečné peníze či snahu pomoci, tak je má dát rovnou potřebným.  (Potřební, ti ať si rozhodnou za co a jak je utratí ) a nemá dávat prostor aby se na takové pomoci obohatil někdo jiný.
Nikdo z nás není zaměstnancem spolku a tudíž nebere plat a veškerou činnost vykonáváme zdarma a ve svém čase.

Každou korunu kterou přispějete na konkrétní projekt, dostane ten konkrétní člověk. Náš provoz je hrazen z našich prostředků a z příspěvků určených konkrétně pro nás.
Nebyla by to však Petra, kdyby nepřišla s tím, že „pokud se to povede, ( vybrat na nové auto pro Petru ) mohli by jsme pomáhat i druhým, že není sama kdo má potřeby a sny na které nevydělá a stát jím nepomůže“.
Náš argument, že neziskovek je spousta a většinou slouží jako pračka peněz nebo jen k obohacení pár jedinců odbyla slovy. „když bude chtít někdo pomoci, tak přispěje konkrétnímu člověku či projektu a i když bude chtít někdo pomoci nám jako spolku“, tak přispěje přímo nám. To je přece čisté a férové řešení.
A tak vznikl Moc Díky z.s. ( zapsaný spolek )

„Schopnost a ochota pomoci druhému dělá člověka člověkem.“

Jak přispět na provoz?